MiG-21 F-13 (PKR) (cz).pdf

Jak již bylo na stránkách této revue kon-

statováno, čas od času se v historii letectví

objeví stroj, který se jednoznačně povedl

a záhy doznal značného rozšíření. To je pří-

pad frontového stíhacího MiGu-21 vzniklého

v OKB MiG, který byl jen v bývalém Sovět-

ském svazu postaven v 10 158 exemplářích,

v ČLR bylo vyrobeno dalších 1 000 kusů,

v závodech HAL v Indii kolem 500 licenčních

„jedenadvacítek" a 194 exemplářů verze

MiG-21 F-13 bylo vyrobeno v Aero Vodo-

chody. V roce 1996 bylo ve vojenských le-

tectvech 40 zemí z celkem 44 uživatelů ještě

3 500 strojů z původní ruské produkce, 300

indických a více než tisícovka strojů z čínské

výroby.

Nazaměnitelná silueta „Fishbedu", jak byl

letoun pojmenován typovou koordinační ko-

misí paktu NATO, se stala na obloze uživa-

telských států v zemích Evropy, Asie, Afriky

a také Latinské Ameriky symbolem vojen-

ské moci a úspěchu řady vojenských letec-

kých sil a zdomácněla zde na několik desí-

tek let. Díky dalšímu vývoji v Čínské lidové

republice a rozšíření především v chudých

státech Afriky, se jeví jako reálná možnost,

že předpokládaný konec operační služby

původních „jedenadvacítek" ruské a indické

výroby nastane někdy kolem roku 2005 až

2010 a čínských strojů modifikací F-7BS,

F-7M, F-7P a F-7MB dokonce až v rozmezí

let 2012 až 2015. Díky stávajícímu trendu,

kdy si moderní letouny ani v podobě čás-

tečně olétaných F-16A/B či F/A-18A/B ne-

bude schopna pořídit drtivá část vojen-

ských leteckých sil světa s ohledem na vy-

soké pořizovací náklady, budou „jedena-

dvacítky" a Northropy F-5 předmětem le-

teckého „second nandu", k čemuž již

v současné době dochází především v eko-

nomicky slabších zemích Afriky a částečně

také Asie. Ruku v ruce s tím jde i požadavek

modernizace.

I přes nepopiratelné úspěchy ve službě je

MiG-21 určitým zlomovým typem letounu

zkonstruovaného v OKB MiG a představuje

mezní hranici ve vývojové linii tohoto

„Opytno-Konstruktorskogo Bjura". Jestliže

v případě vývoje letadel MiG-15, MiG-17

a MiG-19 byly dokonale sladěny výkony,

bojové možnosti a aerodynamické řešení,

a to i v případech „sedmnáctek" a „devate-

náctek" vybavených radiolokátorem, u „je-

denadvacítek" bylo nutno v zájmu zacho-

vání výkonů vždy něco obětovat. V rámci

rodiny „jedenadvacítky" vznikly čtyři vývo-

jové generace, které budou v tomto seriálu

postupně popsány.

Hned na počátku monografie věnované

MiGu-21 je třeba uvést na pravou míru ně-

která zavádějící tvrzení, srovnávající „jede-

nadvacítku" s letouny západní provenience.

Nejčastěji je MiG-21 porovnáván s těžkým

americkým strojem MDD F-4 Phantom II

anebo naopak s lehkým Northropem F-5E/

F Tiger II. V obou případech srovnání pokul-

hává. Zatímco srovnání mezi Phantomem II

a „jedenadvacítkou" je pověstným porovná-

váním „jablek a hrušek", u Northropu F-5E/F

lze říci, že se jedná o srovnání pouze přibliž-

né, spíše analogické. F-4 Phantom II byl

těžkým víceúčelovým strojem a jeho bojové

určení bylo úplně jiné. To, že je s „jedena-

dvacítkou" srovnáván, lze přičíst jeho stře-

tům v bojových konfliktech nad Vietnamem

v době tzv. vietnamské války (1965 až 1973)

a nad Středním východem v konfliktech v le-

tech 1970, 1973 a 1982. Northrop F-5E/F

Tiger II se řadou svých parametrů letounu

MiG-21 přibližuje a obratností a hmotností

neseného bojového nákladu jej překonává,

ale v jeho neprospěch hovoří o více než 400

km/h nižší maximální rychlost a některé

další vlastnosti. Nejlepší srovnání by sice

bylo s francouzskými letouny Mirage III.C

a Mirage III.E/R, ovšem ty byly o zhruba

Zkušební prototyp Je-6/3 se od pozdějších sériových le-

tounů MiG-21F lišil jen nepatrné.

The Ye-6/3 trial prototype was only slightly different from the

later MiG-21F of lot production.

Nahoře: MiG-21F vyrobený v roce 1958 v předsérii

v Gorkém.

Dole: MiG-21 F počátečních výrobních sérií.

Above: This MiG-21F was manufactured in pre-lot produc-

tion in Gorki, 1958.

Below: The MiG-21F of the initial production lots.

byla v průběhu výroby prvních sérií letounu

MiG-21F změněna, aniž by došlo ke změně

jejího tvaru a velikosti.

Pracovní prostory pilota letounu MiG-21F

odpovídaly provedení E-6/3. Jejich překryt

byl dvoudílný a sestával z velkého předního

a malého zadního dílu. Celý přední díl se

otevíral směrem dopředu nahoru, kolem

čepu ve spodní straně čelního štítku. Pilot

seděl na Vystřelovací sedačce typu SK-1

a v případě katapultáže byl chráněn před

náporem vzduchu současně odděleným

krytem kabiny. Čelní pancéřové sklo nebylo

součástí vlastního kabinového krytu a bylo

umístěno uvnitř kabiny v samostatném

rámu.

Vedle základních kontrolních a letových

přístrojů patřil k vybavení letounu optický

zaměřovač ASP-5ND, jenž byl spřažen s ra-

diodálkoměrem SRD-5 Kvant a s infračidlem

SIV-52. Radiovybavení tvořila radiostanice

typu R-802V pro oboustranné spojení, iden-

tifikátor SRO-2, výstražný přijímač radiolo-

kačních signálů zadní polosféry SPO-2 Si-

rena 2, radiokompas ARK-10, přijímač po-

zemních návěstidel (traťových radiomajáků)

typu MRP-56 a aktivní odpovídač SOD-

57M.

Základní výzbroj letounu MiG-21F tvořila

dvojice třicetimilimetrových kanonů NR-30

s palebným průměrem 30 nábojů na hlaveň.

Kanony byly vestavěny do spodní části

trupu pod pilotní kabinou a byly vzájemně

předsazeny. Další výzbroj mohl letoun MiG-

21F nést pod křídlem. Standardně bylo ne-

seno po jedné raketnici UB-16-57U se 16

neřízenými raketami třídy vzduch-vzduch

typu S-5M (ARS-57M) nebo vzduch-země

typu S-5K (KARS-57), v obou případech

ráže 57 mm. Bylo možno nést nejen další

verze rakety S-5, ale také velkorážní neří-

zené rakety S-24 (ARS-240) ráže 240 mm

a letecké pumy o hmotnosti od 50 do 500

kilogramů. Mimoto bylo možno pod křídlo

letounu MiG-21F podvěsit vedle standard-

ních druhů výzbroje také jiné speciální druhy

zbraní, včetně kontejnerů s napalmem. Až

v průběhu řadové operační služby se na ně-

kterých strojích verze MiG-21 F objevily také

protiletadlové řízené rakety typu R-3S,

představující ruský analog známé americké

protiletadlové letecké rakety AIM-9B Side-

winder, vybavené infrahlavicí a nesené po

jednom exempláři na odpalovacím zařízení

pod každou polovinou křídla. V případě, že

MiG-21 F nesl pod křídlem dvě pumy

o hmotnosti 500 kg, nebylo možno podvěsit

přídavnou palivovou nádrž. Byl-li MiG-21 F

použit pro taktický průzkum, mohl nést

v levé polovině křídla, v místě výklopného

přistávacího reflektoru, letecký fotoaparát

A-39.

200 km/h rychlejší „na maximálce", což bylo

dáno použitými konstrukčními materiály a je-

jich větší odolností při tepelném ohřevu.

Srovnání se strojem Lockheed F-104 Star-

fighter opět poněkud pokulhává, byť se „je-

denadvacítky" s nimi utkaly v průběhu in-

dicko-pákistánského konfliktu v zimě 1971

a s výsledkem ne právě lichotivým pro ame-

rický stroj.

Nyní však již k vlastnímu vývoji „jedena-

dvacítky". Výsledky získané při zkouškách

experimentálních prototypů označených

jako E-6/1, E-6/2 a E-6/3 vedly k vývoji

stroje, který v rámci OKB MiG nesl typové

označení E-6T (resp. Je-6T) a tovární pak

„Izdělije 72". Vojáci si ovšem tento letoun

označili v rámci vlastní typové nomenklatury

jako MiG-21F.

Letoun v této podobě se suffixem „F" jako

Forsirovannyj (Zesílený), vznikl v roce 1958

a představoval již skutečně plnohodnotný

bojový stroj a byl také první řadovou verzí

MiGu-21, i když na tomto letounu zůstaly

ještě zachovány všechny charakteristické

znaky prototypu E-6/3, tj. tvarové a kon-

strukční, způsob technologie stavby, pa-

lubní systémy, avionika, palubní elektronika

a výzbroj.

Trup stroje MiG-21 F zůstal konstrukčně

řešen jako vřetenovitý s kruhovým průřezem

přední i zadní části, s oválným průřezem ve

střední části, pomocnou kýlovou stabili-

zační plochou pod zádí, pitot-statickou tru-

bicí pod středem nasávacího otvoru a nasá-

vacím otvorem s třípolohovým představitel-

ným kuželem difuzoru. Pomocná kýlová

stabilizační plocha byla u prvních sériových

strojů řešena podobným způsobem jako

u experimentálních prototypu, avšak v prů-

běhu sériové výroby byla nahrazena delší

plochou, která začínala ihned za rovinou od-

dělitelné zadní části trupu a shodnou s pro-

vedením, které později obdržely sériové

stroje verze MiG-21 F-13. Trojúhelníkové

křídlo mělo šíp náběžné hrany 57° a bylo

stejného provedení jako u experimentálních

strojů E-6/2 a E-6/3. Prototypovému prove-

dení odpovídalo rovněž konstrukční řešení

SOP a VOP. Vlastní záď trupu byla mírně

přesazena za odtokovou hranu směrového

kormidla a zakrývala segmentovou výtoko-

vou trysku motoru. Svislá ocasní plocha zů-

stala v původním „úzkém" provedení a pod-

vozek letounu MiG-21F byl převzat z E-6/3

beze změny.

MiG-21F byl poháněn proudovým moto-

rem typu R-11F-300 s maximálním tahem

38,02 kN/3 880 kp bez přídavného spalo-

vání a s nejvyšším tahem 56,25 kN/5 740

kp se zapojeným přídavným spalováním.

Palivo bylo neseno v šesti vakových nádr-

žích, umístěných ve střední a zadní části

trupu a ve dvou integrálních nádržích v kří-

dle. Původně mohly nádrže nést pouze

2160 litrů LPH, ale již během sériové výroby

byl jejich obsah zvětšen na 2 300 litrů při

zachování jejich počtu. Na centrálním zá-

věsníku pod trupem bylo možno nést pod-

věšenu přídavnou palivovou nádrž o obsahu

490 litru. Ta byla aerodynamicky tvarována

tak, aby s ní bylo možno létat i při transso-

nických rychlostech. Rovněž její konstrukce

Ještě před ukončením cyklu státních

zkoušek letounu MiG-21 F, na základě sku-

Letoun MiG-21F (Fishbed B) vyslovený v moskevském vo-

jenském muzeu.

The MiG-21F (Fishbed B) aircraft axhibited in the Moscow

Military Museum.

Vlevo: detail ocasních ploch vystaveného MiGu-21F.

heft: An empennage detail of the exhibited MiG-21F.

Nahoře: Stíhací MiG-21 F-13 československého letectva dodaný ze Sovětského svazu.

Above: The MiG-21F-13 fighter of the Czechoslovak Air Force supplied from Soviet Union.

tečnosti, že experimentální prototypy pro-

kázaly výbornou stabilitu za letu,

ovladatelnost a obratnost, potvrdil zku-

šební pilot K. K. Kokkinaki, že stroj může

být předán do užívání útvarům sovětské

PVOS a Frontového letectva a jeho pilotáž

jsou schopni zvládnout řadoví piloti. Aniž se

čekalo na závěr státních zkoušek, zahájily

moskevský výrobní letecký závod Znamja

Truda a závod v Gorkém (Nižní Novgorod),

přípravu sériové výroby. Ta probíhala v le-

tech 1959 a 1960 a dala celkem 30 strojů

MiG-21 F vyrobených v roce 1959 v Moskvě

a dalších 69 exemplářů téže verze vyrobe-

ných v roce 1960 v Gorkém. Poté byl letoun

MiG-21 F nahrazen na výrobní lince moder-

nější modifikací, označenou MiG-21 F-13.

Ta vlastně představuje základní sériové

provedení vyráběné v masovém měřítku.

V typovém kódu paktu NATO obdržel tento

letoun označení Fishbed-C. Sériová výroba

této verze byla zahájena mimo podniků le-

teckého průmyslu SSSR, také v Aero Vodo-

chody, v Indii v koncernu Hindustan Aero-

nautics Ltd. a v Čínské lidové republice

v řadě závodů. V ČLR bylo navíc ve vývoji

verze MiG-21 F-13 (označené J-7, pro účely

exportu F-7) pokračováno, zcela samostat-

ně a jiným směrem, než šel vývoj „jedena-

dvacítky" v OKB MiG.

Verze MiG-21 F-13 byla oproti MiGu-21F

opět aerodynamicky zdokonalena a další

vývoj prodělalo rovněž její vybavení. V prů-

běhu sériové výroby bylo změněno prove-

dení zadní, pevné části překrytu přiléhající

k trupovému „hřbítku", jenž na rozdíl od ve-

rze „F" byl potažen duralovým plechem na-

místo tvarovaného překrytu z organického

skla. Svislá ocasní plocha byla poněkud sní-

žena a obdržela kýlovou plochu o větší

hloubce při zachování plochy směrového

kormidla. Původní trupová hlavňová výzbroj

dvou třicetimilimetrových kanonů NR-30

byla redukována na jednu zbraň téhož typu,

jenž byla umístěna na pravé spodní části

trupu pod kabinou se zásobou 30 nábojů,

zatímco prostor po zbrani na levé straně byl

překryt plechovým aerodynamickým vý-

stupkem.

Historie modifikace MiG-21 F-13 začíná

okamžikem, kdy byly první tři sériové stroje

MiG-21 F předány z výrobního závodu zpět

do prototypového závodu OKB MiG, kde

obdržely novou, pod křídlo podvěšovanou

výzbroj v podobě dvou leteckých protileta-

dlových samonaváděcích raket K-13 (R-3S).

Touto přestavbou vznikly nové experimen-

tální prototypy typového označení E-6T/1,

E-6T/2 a E-6T/3. Vedle všestranných továr-

ních i vojenských zkoušek, byly s těmito

upravenými letouny provedeny státní

zkoušky nového zbraňového systému, jenž

byly zakončeny v roce 1960. Současně s in-

stalací raketové výzbroje obdržely letouny

nový radiodálkoměr SRD-5M(MK) a zařízení

VRD-24 určené k odpalu raket. Tento pří-

stroj určoval skutečný okamžik odpalu raket

v závislosti na výšce a rychlosti letu stíha-

cího letounu a na rychlosti přiblížení k cíli.

Tyto prototypové stroje vycházející

z MiGu-21F měly vedle nové výzbroje za-

chovánu výzbroj hlavňových zbraní sestáva-

jící z dvojice kanonů typu NR-30.

Sériové letouny vyzbrojené raketami R-3S

(K-13) obdržely vojenské označení MiG-

21 F-13 (suffix „13" označoval modifikaci vy-

zbrojenou raketami K-13), zatímco typové

označení v rámci OKB MiG bylo E-6T (resp.

Je-6T) a tovární pak „Izdělije 72", přičemž

z hlavňové výzbroje zůstal zachován jen ka-

non NR-30 instalovaný na pravé straně. V le-

teckém výrobním závodě v Gorkém bylo

v roce 1960 vyrobeno 114 sériových le-

tounů. Počínaje sériovým číslem 74210701

byla zahájena výroba nové modifikace, jež

nesla stále vojenské označení MiG-21 F-13,

v rámci OKB také E-6T, ale ve výrobním zá-

vodě označení „Izdělije 74". Tato modifikace

měla na rozdíl od původního provedení sní-

ženu svislou ocasní plochu s ostřejším

a kratším přechodem náběžné hrany do ae-

rodynamického hřbítku, přičemž byla sou-

časně zmenšena velikost kýlové plochy

z původních 4,08 m 2 u verze MiG-21 F na

3,80 m 2 u verze MiG-21 F-13 „Izdělije 74".

Této velikostní změny bylo dosaženo tím, že

došlo ke snížení výšky a zároveň k zvětšení

hloubky SOP, přičemž velikost směrového

kormidla se nezměnila a měla plochu

0,965 m 2 . Zároveň se od letounu uvedené-

ho sériového čísla stala standardní instalace

prodloužené pomocné svislé kýlové plochy

pod zádí trupu, která nyní začínala na úrovni

dělicí roviny mezi střední částí trupu a zadní

oddělitelnou částí trupu, hned za úrovní od-

tokové hrany křídla. Počínaje sériovým čís-

lem 74210815 byly do křídla vestavěny na-

místo původních dvou, čtyři integrální pali-

vové nádrže (v každé polovině dvě - přední

a zadní), přičemž se celkové množství pa-

liva nesené ve vnitřních nádržích zvětšilo na

2 470 litrů a pod trupem mohla být opět

nesena na centrálním trupovém závěsníku

přídavná palivová nádrž o obsahu 490 litrů.

Vřetenovitý trup s kruhovým průřezem

v přídi a na zádi a s oválným průřezem ve

střední části, měl poloskořepinovou kon-

strukci. Pod nasávacím otvorem, byla upro-

střed středního věnce a částečně za ním,

uchycena pitot-statická trubice, která byla

na strojích E-6T/1, E-6T/2 a E-6T/3 jedno-

duchá a na sériových strojích modifikací Iz-

dělije 72 a 74 v podobě s malými křidélko-

vými snímači úhlů náběhu a snosu.

V nasávacím otvoru vzduchového kanálu

v přídi trupu byl umístěn malý dvoustupňový

třípolohový automaticky přestavitelný kužel

difuzoru, kterým byl měněn průřez nasáva-

cího otvoru, a tím také průtočné množství

vzduchu přicházející k motoru (viz článek

plk. ing. v. v. Miloslava Neuberga v tomto

čísle Aero-Plastic Kits Revue). V zadní po-

loze byl kužel zasunut a k jeho vysunutí do

první polohy docházelo až při rychlosti M =

1,5 a k vysunutí do další polohy při rychlos-

tech M = 1,85 až M = 1,9. Pro kanon NR-30

bylo neseno třicet nábojů ráže 30 mm, což

stačilo k narušení pevnosti konstrukce

bombardéru například typu Boeing B-47

Stratojet. Těsně za úrovní kořene náběžné

hrany křídla byly u verze MiG-21 F a MiG-

21 F-13 uchyceny na spodní části trupu dva

aerodynamické brzdicí štíty, každý o ploše

0,38 m 2 , vyklápěné směrem dopředu a dolů

o 25°. Za centrálním trupovým závěsníkem,

ve střední části trupu, byl zespodu uchycen

zadní brzdicí štít kapkovitého tvaru o ploše

0,47 m 2 a vychylovaný maximálně o 40°

směrem dopředu dolů. Pod zádí trupu je

uchycena již vzpomenutá pomocná kýlová

stabilizační plocha o rozměru 0,352 m 2 .

V přední části této plochy je pod dielektric-

kým krytem umístěna anténa systému Lazur

a radiokompasu ARK-10. Ve spodní části

Také vojenské letectvo Německé demokratické republiky

melo ve výzbroji nadzvukové MiGy-21F-13.

German Democratic Republic Air Force was also armed by

the MiG-21F-13 supersonics.

Přední část letounu MiG-2 1F-13 s dobře viditelnými proti-

pumpáiními dvířky a zaplechovanou zadní částí překrytu

kabiny pilota charakterizující licenční, ve Vodochodech,

vyrobené stroje.

A nose part oj the MiG-21 F-13 aircraft with a clear visibíe

anti-surging door and by a metal sheet covered rear part of

the pilot 's cockpit, characterizing machines of licence pro-

duction performed in the Vodochody factory.

kola byla zavěšena na jednoduchých pod-

vozkových nohách a krátkých poloosách

z vnější strany a měla rozměry 660x200 mm.

Podvozkové nohy se klápěly směrem k sobě

do vybrání ve spodní části křídla, přičemž

kola se při zatažení pootočila proti svým

osám (posuzováno proti otevřené poloze)

o 87 °. Přední kolo podvozku typu KT-38A,

mělo rozměr 500x180 mm a bylo neseno na

vidlicovém závěsu na kloubové podvozkové

noze, která byla zatahována směrem do-

předu nahoru do spodku přední části trupu.

Hlavní ovládací systém podvozku byl hyd-

raulický, záložní pak pneumatický, tlumiče

byly hydropneumatické.

Mezi standardní vybavení MiGŮ-21F-13

patřil autopilot KAP-2K, ultrakrátkovlnná

radiostanice R-802V (RSIU-5V), automa-

tický radiokompas ARK-10, radiovýškoměr

RV-3, radiovýškoměr malých výšek RV-UM

(pro rozsah od 0 do 600 metrů) aktivní od-

povídač SOD-57M, přijímač pozemních ná-

věstidel (traťových radiomajáků) MRP-56P,

výstražný přijímač radiolokačních signálů ze

zadní polosféry SPO-2 Siréna 2 a identifiká-

tor (IFF) typu SRO-2. Jednokanálový auto-

pilot KAP-2K umožňoval tlumení rázu kolem

podélné osy letounu, stabilizoval nulový

úhel vychýlení v rozmezí od -35° do +35

a vyrovnával letoun do přímého letu v pří-

padě ztráty orientace pilota. Automatický

radiokompas ARK-10 umožňoval navigaci

podle radiomajáků a v případě nouze také

příjem rádiových povelů. Mimo to byl scho-

pen zjišťovat vzdálenost od radiomajáků.

Radiovýškoměr RV-UM měřil skutečnou

výšku letounu nad terénem v rozmezí od 0

do 600 metrů a informoval pilota o dosažení

nebezpečné výšky letu. Identifikátor IFF

typu SRO-2 Chrom vysílal na základě do-

tazu jiných rádiových systémů zakódovaný

signál vyjadřující státní příslušnost letounu.

Přeletový signalizátor („marker") neboli při-

jímač pozemních návěstidel či pozemních

traťových radiomajáků MRP-56P informoval

pilota o přeletu nad radiomajákem a signali-

zoval tento přelet jak akusticky, tak i pomocí

kontrolky na palubní desce. Aktivní odpoví-

dač SOD-57M předával informaci o výšce

letu pozemním radiolokátorům, individuálně

rozpoznával letoun, eliminoval místní poru-

chy a zvětšoval dosah spojení letounu přes

pozemní radiolokátor. Výstražná protiradio-

lokační stanice SPO-2 Siréna 2 sloužila

k protiradiolokační ostraze zadní polosféry

letounu.

Letoun MiG-21F-13 byl poháněn jedním

turboreaktivním motorem typu R-11F-300

zádě trupu byla umístěna schránka brzdi-

cího přistávacího padáku o ploše 16 m 2 .

Padák s kruhovým vrchlíkem zkracoval do-

jezd této verze „jedenadvacítky" při přistání

asi na polovinu, což bylo zhruba 400 metrů.

Na bocích přední části trupu, ještě

v oblasti přední části vzduchového kanálu,

byly na obou stranách umístěny obdélní-

kové přisávací a protipumpážní otvory. Ty

měly dvířka ovládané automaticky v závis-

losti na tlakových poměrech uvnitř vzducho-

vého kanálu. Na bocích trupu, těsně před

kořenem křídla byly uchyceny startovací

klapky.

Křídlo mělo trojúhelníkový tvar se šípovi-

tostí náběžné hrany 57 ° , profil CAGI S-12,

relativní tloušťku v kořeni 4,2 % a na

koncích pak 5 %. Mělo negativní vzepětí

- 2 ° a úhel nastavení 0 °. Délka tětivy křídla

v ose letounu byla 5,97 metru a délka SAT

činila 4,002 metru, zúžení křídla pak dosa-

hovalo hodnoty 2,22. V úrovni tří čtvrtin roz-

pětí křidélek byly před nimi umístěny malé

aerodynamické plůtky o výšce 7 % střední

aerodynamické tětivy křídla. Téměř celou

odtokovou hranu zabíraly vztlakové klapky

a křidélka. Klapky byly Fowlerova typu

s plochou 0,935 m , křidélka měla plochu

0,590 m 2 a do jejich ovládacího systému

byly vřazeny boostery BU-45. Křidélka se

vychylovala směrem nahoru i dolů o 20 °

a při přistání o - 24,5 ° dolů.

Prostorná pilotní kabina byla překryta

kapkovitým krytem s čelním štítkem vyrobe-

ným z jednoho kusu organického skla. Kryt

se odklápěl kolem závěsů pod čelním

štítkem, směrem dopředu a nahoru. Za čel-

ním štítkem se nacházelo pancéřové sklo

o síle 62 mm, jenž bylo uchyceno ve vlast-

ním rámu a netvořilo součást překrytu

kabiny. Kabina MiGu-21F-13 byla konstruo-

vána jako hermetická, klimatizovaná a byla

v ní udržována provozní teplota 15 ° Celsia

s povolenou tolerancí ±5° Celsia. K základ-

nímu přístrojovému vybavení verze F-13

patřil rychloměr KUSI-2500K, machmetr

M-2.5K, kurzový systém KSI a umělý hori-

zont AGD-1. Pilot seděl na Vystřelovací se-

dačce typu SK-1, účinné od výšky letu 110

metrů a do přístrojové rychlosti 1 100 km/h.

Při nouzovém opuštění letounu pomocí ka-

tapultáže tvořil otevřený překryt kabiny první

ochranu pilota před dynamickým nárazem

a byl odhazován současně s vymrštěním pi-

lotní sedačky. Pancéřovou ochranu pilota

tvořily plechy mezi trupovými přepážkami

č. 6 až č. 11 a pancéřovou ochranu měl také

záhlavník pilotní sedačky. Mezi standardní

vybavení pilotů patřil také výškový kompen-

zační oděv typu VKK-4.

Maximální průměr trupu dosahoval 1,242

metru a maximální příčný průřez dosahoval

hodnoty 1,280 m 2 .

Svislá ocasní plocha měla šípovitost ná-

běžné hrany 60°, symetrický profil typu

CAGI S-11 o relativní tloušťce 6 %. Kýlová

plocha již byla popsána jak pro Izdělije 72

tak pro následující Izdělije 74. Směrové kor-

midlo se vychylovalo na obě strany o 25°.

Vodorovná ocasní plocha byla stejného

tvaru s plochou 3,94 m 2 a šípovitostí náběž-

né hrany 55°, měla symetrický profil A6A

a relativní tloušťku 6 %. Vychylovala se

směrem nahoru o 7,5° a dolů o 16,50°. Na

okrajích byla uchycena štíhlá tělesa proti-

flutterových závaží a do systému ovládání

VOP byl vřazen automatický systém vyva-

žování ARU-3V.

Podvozek letounu MiG-21F-13 byl klasic-

kého příďového typu. Hlavní podvozková

Letový snímek Indického MiGu-21F-13 Typ 74.

Flight snap of the Indian MiG-21F-13, Type 74.

Nahoře: Finský MiG-21F-13 na základně Rovaniemi v Laponsku.

Above: The Finnish MiG-21F-12 on the Rovaniemi base in Lapland.

Vlevo: Kokpit letounu MiG-21F-13.

Lep: The MiG-21F-13 cockpit (J. Miller).

Dole: MiG-21F-12 finského llmavoimatu přistává na letišti Halli v jižním Finsku.

Below: The MiG-21F-12 of the Finish llmavoimat is landing on the Halli airfield in Southern

Finland.

(Izdělije 37F) s maximálním tahem bez za-

pojeného přídavného spalování 38,02 kN/

3 880 kp. Se zapnutým přídavným spalová-

ním bylo možno běžně dosáhnout hodnoty

tahu 48,02 kN/4 880 kp a maximálně až

56,25 kN/5 740 kp. Tento proudový motor

měl šestistupňový axiální kompresor, deset

spalovacích komor, dvoustupňovou osovou

turbínu, komoru přídavného spalování a vý-

tokovou segmentovou trysku s regulovatel-

ným průřezem. Palivo bylo neseno v šesti

vakových trupových nádržích jenž měly ob-

sah 235, 720, 265, 200 a 240 litrů. Mimo to

bylo možno nést ve dvou předních a dvou

zadních integrálních palivových nádržích

umístěných v křídle 2x 175 a 2x 110 litrů

LPH. Celkové množství neseného paliva ve

vnitřních palivových nádržích mohlo dosáh-

nout až 2 740 litrů. Mimo to bylo možno nést

pod trupem speciálně tvarovanou superso-

nickou přídavnou nádrž o obsahu 490 litrů

LPH. Podle některých tvrzení byla údajně

v průběhu řadové služby letounů verze

MiG-21 F-13 používána také osmisetlitrová

přídavná nádrž, tzv. Moby Dick, ale tato in-

formace se nám zdá dosti spekulativní

vzhledem ke známým výkonům pohonné

jednotky modifikace F-13.

Výzbrojní schéma letounu MiG-21F-13

bylo vzhledem k operačnímu určení stroje

velmi rozmanité. Mimo pevně vestavěného

třicetimilimetrového kanonu NR-30 bylo

možno na odpalovací lišty zavěšené na

podkřídelní závěsníky, umístit řízené rakety

pro vedení vzdušného boje, typu K-13T (R-

3S) vybavené samonaváděcí infrahlavicí.

Rakety K-13T (R-3S), které tvořily základní

a také hlavní výzbroj MiGu-21 F-13 byly ana-

logem, nikoliv kopií americké rakety AIM-9B

Sidewinder, jak je velmi často uváděno.

V průběhu bojů mezi letectvem ČLR a jed-

notkami USAF na ostrově Formosa (Tchaj-

wan) se dostal do rukou Číňanů sestřelený

stroj F-86 Sabre, vyzbrojený raketami Side-

winder. Jeho trosky společně s nepoškoze-

nými raketami předala Mao Ce-tungova

Čína SSSR k dalšímu výzkumu a ke zkouš-

kám. Zde byla zahájena výroba analogu

a zkoušky prvních raket K-13T proběhly na

stroji MiG-19S, přičemž některé z jeho verzí

obdržely tyto rakety dodatečně do výzbroje.

Účinný dosah ruského analogu Sidewinderu

činil jeden až sedm kilometru.

K útokům na pozemní cíle byly určeny

bloky UB-16-57U a později také UB-32

s 16 resp. 32 neřízenými raketami S-5 ráže

57 mm. Mimo to bylo možno nést po

jedné těžké raketě S-24 ráže 240 mm anebo

pumy o hmotnosti od 50 do 500 kilogramů.

Protizemní výzbroj verze MiG-21F-13 se ne-

lišila od verze MiG-21 F.

K zaměřování zbraní byl používán optický

zaměřovač typu ASP-5ND, jenž byl spřažen

s radiodálkoměrem SRD-5M anebo SRD-

5MK Kvant. Omezeně bylo možno letouny

MiG-21 F-13 a také jejich předchůdce MiG-

21F používat k fotoprůzkumným operacím

taktického významu, instalací fotoaparátu

AFA-39 do levé poloviny křídla namísto při-

stávacího reflektoru. Speciální úpravu před-

stavovaly pro tento účel finské letouny

MiG-21 F-13. Menší část finských „eFek"

byla po dodávce moderních strojů MiG-

21 bis přestavěna do podoby fotoprůzkum-

ných strojů a nosila na závěsnících pod kří-

dlem speciální průzkumný kontejner, zřejmě

s několika kamerami Vinten F70. Bohužel

mimo vnějšího vzhledu letounu s emblémem

průzkumné jednotky, není podoba této fin-

ské úpravy letounu MiG-21 F-13 známa. Dá

se však předpokládat, že fotoprůzkumné

kontejnery jsou analogické s těmi, které nosí

stroje BAe.Hawk Mk.51 nebo 51 A.

Letoun verze MiG-21 F-13 nahradil na vý-

robní a montážní lince hlavního výrobního

závodu MiGů v Gorkém první sériovou verzi

MiG-21 F, již v roce 1960. Ještě v témže roce

zde bylo vyrobeno 132 exemplářů této ver-

ze „jedenadvacítky", v roce 1961 dalších

272 strojů a v následujícím roce série 202

letadel. Mimo to bylo ve státním leteckém

závodě ve Tbilisi vyrobeno 17 strojů verze

F-13, které byly společně s 606 letouny vy-

robenými v Gorkém, určeny pro výzbroj jed-

notek WS SSSR, především PVO a FA. Pro-

dukce verze MiG-21 F-13 v modifikaci Izdě-

lije 74 byla v Gorkém zakončena již v roce

1962 v souvislosti s náběhem sériové vý-

roby nové verze MiGu-21. V období let

1962 až 1965 však pokračovala výroba ver-

ze MiG-21 F-13 pro export v moskevském

závodě Znamja Truda.

Část vyrobených strojů MiG-21 F-13 v mo-

difikaci Izdělije 74 a také Izdělije 72 s úzkou

svislou ocasní plochou, byla exportována

do Československa, Čínské lidové republi-

ky, NDR, na Kubu a dalších zemí Varšavské

smlouvy. Nemalý objem exportu šel hned

v první polovině šedesátých let do arab-

ských států v oblasti Středního východu

a severní Afriky. Irák, Egypt, Sýrie a později

také Alžírsko obdržely série po 60 exemplá-

řích verze MiG-21 F-13 již na přelomu let

1962 až 1963 a v roce 1965/66, což velmi

narušilo strategickou rovnováhu v oblasti.

Proto se MiG-21 F-13 stal předmětem zájmu

nejen Izraelců, ale také Američanů a pocho-

pitelně také Ústřední zpravodajské služby

Spojených států (CIA), která potřebovala

zpracovat analýzu „jedenadvacítky" po

technické stránce, po stránce jejích bojo-

vých možností a tyto informace předat

ozbrojeným silám Spojených států.

Sériová výroba letounu verze MiG-21 F-13

v modifikaci Izdělije 74 byla s malými kon-

strukčními změnami zahájena v Aero Vodo-

Plik z chomika:

Inne pliki z tego folderu:

Inne foldery tego chomika: